1. Zlatá bytost Kristova (duchovní vedení při kresbách z akašického záznamu)
2. Víla Lásky a Naděje
O čem lidé vyprávějí, když hovoří o naději?
O té víle na obrázku, co má křídla motýlí,
co jim smutek mění v lásku, třeba aspoň na chvíli.
Co plamínkem naděje, smutné srdce zahřeje.
Když zabloudíš v noci v lese, zjeví se ti tahle víla
a světélko v ruce nese, aby cestu osvítila.
Když myslíš, že cesta není, ztrácíš zbytky kuráže,
tahle víla všechno změní kam jít ráda ukáže.
Než se trápit, raději hledej cestu s Nadějí.
Kdo uvěří její moci, tomu jistě pomůže,
od bolesti, od nemoci, není nic, co nezmůže.
Naděj dá ti sílu, má zázračnou moc,
její světlo zažene, nejčernější noc.
Ať už bdíš anebo spíš, prozáří ti každou chvíli,
bez ní snadno zabloudíš, nikam nechoď bez té víly.
3. Víla Lásky a Něhy
Když hladíš třeba zvířátko, něžně ho laskáš dlaní,
zjeví se víla zakrátko a krásně se ti klaní.
Když usmíváš se na děti, když nosíš radost v tváři,
tak víla něhy přiletí a štěstím celá září.
Moc touží chodit s lidmi světem a něhu nosit nejen dětem.
Kdo s vílou něhy na svět shlíží ten nikomu už neublíží,
a těm kterým se bolest stane, rád suší oči uplakané.
Něha se skrývá v tichém vánku a také v mámy pohlazení,
víly ji nosí ve snech k spánku a květy něhou zkrásní zemi.
Něha je skrytá v každém kvítí, mají ji křídla motýlí,
slunce nám z mraků něžně svítí, slabého něha posílí.
Když navštíví tě něhy víla, tak každé tvoje pohlazení,
prostoupí něžná mocná síla síla co lidská srdce mění.
Pak můžeš kouzlit lidem v tváři úsměvy, které něhou září,
a tohle všechno hravě svede kdo s vílou něhy rád se vede.
Něha se s láskou vždycky spojí, jsou věčně spolu, každou chvíli,
vždyť obě léčí, rány hojí, jsou to ty nejkrásnější víly.
4. Víla Lásky a citu
Kde se vzala, tu se vzala, zjevila se tiše
najednou tu víla stála, víla z vílí říše.
Přilétla či přitančila právě teď k nám sem
takhle přijít smí jen víla něžná jako sen.
Obklopená vůní květů se zlatými vlásky
svoje srdce jde dát světu, má v něm spoustu lásky.
Velké srdce má ta víla, plno něhy v náručí,
ze studánky moudra pila, tak nás lecos naučí.
Je to víla lásky, citu, zlehounka k nám vklouzla
nese lásku v něžném třpytu, lásku, co zná kouzla.
Na svůj nástroj když jde hrát, když pohladí lehce struny,
u srdce tě začne hřát, to jen víla lásky umí.
Něha skrytá v jejím hlásku, svojí krásou omámí tě,
do srdce ti vnese lásku, ať jsi stařec nebo dítě.
Kdo tu lásku v srdci nosí, toho víla provází
pomůže mu, když ji prosí, zachrání ho z nesnází.
Kdo tu lásku v srdci chová, s tím jde víla tiše světem,
chrání ho a její slova pomáhají nejen dětem.
Kdo má vílí požehnání ten dostane odvahu,
dobro koná, slabé chrání, snadno zdolá převahu.
Moudrý hlas ho tiše vede po cestičkách lásky,
to vše něžná víla svede se zlatými vlásky.
5. Pevná víra
Jen ten z lidí dobře vidí,
jen takový moudrost sklidí,
kdo ukotven je v pevné víře,
S Boží vůli vždycky smířen.
Čistý štít, jak od rytíře,
nevládne mu zemská tíže.
6. Bytostná skupina lilií (zasvěcení k službě světla)