Dana Puchnarová: Umění – živá škola duší

   Duše, které jdou cestou uměleckého rozvoje, se již v útlém věku jako děti ( i později během života ) poučují z nespočetného množství drobných maličkostí  jejichž prostřednictvím přijímají zlaté paprsky vnitřního poznání.. Zůstávají často zahleděny ve zvláštním zamyšlení, odděleny v neviditelném ochranném obalu od vnějších starostí , událostí a mnohých příběhů hmotného světa. Tehdy zcela přirozeně potřebují ticho tak, jako rozkvétající květina potřebuje slunce.
   Takové mladé duše často ztrácejí kontakt s vnějším světem a nalézají velké poklady ve vnitřních vizích, které se jim ukazují, aniž by na to duše vynaložily jakékoliv úsilí vlastní vůle. Duchovní děje probíhají nevědomě, duše v nich však nalézají radost, blaženost, opojení pohybem v zářivých myšlenkových sférách .
   Protože však málokdy najdou porozumění u svého okolí, naučí se zakrývat své vnitřní zážitky a být nenápadní pro ostatní. Klopýtají poslepu přes překážky a těší se ve svém čistém srdci, že jednou najdou učitele, který jim pomůže užívat svých skrytých schopností tak, aby promluvily k ostatním bytostem a našly s nimi spojení.
   Nalézají diamanty, ale nevědí, jak je mají zpracovat, do kterého šperku je zasadit. Jsou to drahokamy, hodné koruny královské  a přesto nenalézají toho, který by tyto poklady citlivou rukou porovnal, zvážil, pomohl v jejich zabroušení do konečné zářivé podoby - do formy jasného poselství. To vzácné poselství obsahuje sdělení o nalézání a vstupování do světů nad naším rozumem a smyslovým vnímáním, do oblastí , jichž se lidská slova dotýkají jen opisem, metaforami či symboly, a nejraději se ukrývají do mlhavého oceánu mlčení.
   Takové duše jsou nadány mnoha schopnostmi a skutečně potřebují jemnou péči jako křehké sazeničky vzácných rostlin, které pěstuje a opatruje zkušený zahradník od samého počátku, od. přípravy půdy a zasetí semínek až k plnému vzrůstu.
   Takové duše jsou velmi samostatné a statečné, obětavé a trpělivé, laskavé a vynalézavé. Mnohé dobré vlastnosti jim byly vdechnuty zároveň s jejich talentem, aby mohly splnit své poslání ve světě. Naučí se brzy překonávat překážky, naslouchajíce více vnitřnímu vedení než projevům zvenčí. Učí se postupně citlivě zacházet se svým tělem , rozumět mu, dávat mu dobré podmínky a péči, aby dobře sloužilo. Naučí se i vládě nad myšlenkami, které zpočátku svým vířením zatěžují duši.
   Jsou to duše, které jdou cestou beze slov, a přesto mohou dát svému vnitřnímu vidění a citu velmi silný výraz. Zdá se , že jejich počet narůstá – nejen proto, že lidstvo se množí s geometrickou řadou, ale i protože stále více sílí ve větším množství lidstva touha jít výš a dál, stoupat svým vědomím do dalších a dalších prostorů.
   Ta touha je hmatatelná, viditelná, slyšitelná v mnoha obrazech, sochách, proudí světem hudby, zpěvu, tance, filmu, poezie i divadla, je esencí mnoha projektů, je podstatou představ, imaginací a vizí..
   Duševní schopnosti lidstva se mohou znásobit vzájemným sdílením a otvíráním. Skutečně plynou jako neviditelné řeky a spojují národy a kontinenty, dokonce i přes současné krutosti, jimiž se vybíjejí živočišná hnutí v lidech, skupinách i národech. Neviditelné plameny hoří na vrcholech hor ducha a dávají si tajuplná znamení.
   V povědomí lidstva sílí touha po skutečném vnitřním poznání. Lidé jsou stále méně spokojeni s boomem techniky a kybernetických supervynálezů. Duše se od nich odvracejí samy dovnitř sebe a k sobě, rozhodnuty se vnitřně proměnit a jednat spravedlivě se všemi bytostmi, se svým okolím i samy se sebou.
   Lavinovitě sílí touha lidských srdcí obnovit a povýšit soužití lidí a zvířat, rostlin, řek a hor, potoků, docílit klidného soužití rozdílných národních, etnických a náboženských skupin.Takové ideály a hluboká hnutí srdcí a myslí se mohou s náhlou naléhavostí rozletět do všech koutů naší planety po všech vlnách masmédií. Prolínají jako živné proudy do neviditelného oceánu, kterému se říká velmi zjednodušeně umění .
   Co však dnes pod tímto výrazem chápeme?
   Kdybychom měli jistotu, že slova mohou opsat nekonečné bohatství snů, myšlenek, citů i představ, které přilétají se silou vichru a zmocní se duší náhle a nečekaně, vzbuzujíce v nich někdy až posedlou touhu vyjádřit se – pak by se ze světa ztratily obrazy, sochy, přestala by znít hudba, nekonaly by se slavnosti, zmizela by divadla a všechny druhy umění by se vtělily do slov.
   Avšak díla umění všech dob byla realizována na různých duchovních úrovních. Jsou v nich ukryta velmi odlišná duchovní poselství. Duše je citlivě přijímají jen v těch situacích, kdy jejich jemné kanály jsou naladěny na stejné vlny vibrací a energií, které vysílají umělecká díla.
   Jsou v nich poselství jiných národů, jiných civilizací, jsou v nich tisíce rozechvělých výrazů naléhavých stavů vědomí, divokých i něžných, jemných i drsných, vážných i hravých, okouzlujících i odpudivých. Je v nich nepřeberná škála možností a cest, kterými se může dát hledající duše, probíjející se překážkami a nalézající tak svůj vnitřní výraz , nalézající tak i souzvuk s ostatními dušemi. To ohromné bohatství se duším otvírá zázračným klíčem pokory, cítí-li duše nutnost něco nevyslovitelného vyjádřit pro druhé, když v tvořivém zápalu vysílá signály ve vibracích barev, zvuků, tónů, světel, tvarů a forem ve hmotě či v gestech a pohybech lidských těl.
   Citlivost duší je pak stále mohutnější , takže mohou dobře vnímat hodnoty již realizovaných příbuzných vibrací ….Přichází samovolně hlubší duchovní poznávání a nikdy nekončící studium, jež si ukládá duše sama, vedena vlastním vnitřním hlasem .
   Když více věnujeme pozornost tomu, za jakých podmínek vznikají a vznikala umělecká díla v jiných kulturách, než je ta naše evropská, skutečně zjistíme, že nikoliv na vzdělání, ale na touze a na radosti, i na odříkání a sebezapření spočívala a spočívá lidská schopnost tvořit. Nezáleží na tom, jaké školení člověk prodělal, zda a kdy se řídil příklady mistrů, zda je znal osobně.
   Umělecká bohatství národů celého světa vznikala po tisíciletí bez systému vysokých škol a teorií .Díla velkých světových kultur starověku - jako byla např. egyptská, mayská, sumerská, perská, čínská, japonská aj.- nás ještě stále uvádějí v úžas. Obdivujeme malby v pravěkých jeskyních na evropském kontinentu, v Africe i v Austrálii. Dodnes žijí tradice lidového umění afrického, indiánského, evropských národů, mladá generace v Evropě oživuje keltskou kulturu.
   Mezitím, co se školy a univerzity, teoretikové a kritici snaží vývoji uměleckých schopností lidí dát nějaký pevný řád, určité zásady, usoustavnit vývoj duší do přehledných kategorií, na citová hnutí a vize vymyslet řádné pojmy, srovnat individuality hezky do skupin a dát tak historii a teorii umění zdůvodnitelný teoretický systém – tryskají nezadržitelně na mnoha místech planety gejzíry dalších uměleckých výrazů – sebevyjádření duší , které se nevešly nebo ani nedošly do kamenných škol.
   Možná, že tisíce, možná , že desetitisíce anebo více let existuje na této planetě ona trvalá a všudypřítomná Ž I V Á Š K O L A  D U Š Í, která pracuje bez střech a zdí, neomezena žádnými institucemi a pravidly, dorozumívá se vlastními symboly, signály a vibracemi, a tak využívá a manifestuje proudění energií světového ducha (Hegel ). Rozhodně je potřeba všemi způsoby a metodami podporovat duševní zaujetí a nadšení pro vyjádření a sdílení vlastních prožitků u všech duší, i u těch nejmladších, i u těch, které odborným školením z různých důvodů neprošly.
   Mnohokrát se takový talent projeví až později – v dospělém věku, stává se, že v dané oblasti takové školy nejsou, anebo prostě lidé o nich nevědí. Duše může mít více talentů a schopností najednou: často se hudební vlohy pojí s výtvarnými a divadelními, bývá i potřeba speciálně zdokonalovat tělo a pracovat s vědomím či pečovat o dobré zdraví, aby tělo duši k vyjádření dobře sloužilo. 
   Takové všestranné živé školy duší těžko vzniknou při státních institucích. Je tedy na umělcích a i na všech hledajících nadaných lidech, zda takové malé neoficiální školy sobě pro radost si vymyslí a založí......