Nejprve zhodnocení amerického prezidenta, který nyní odešel, názorem z mimořádného zdroje myšlenek.
Hovory s Bohem II - Neale Donald Walsch [1]. V úvodu, komu děkoval:
„Jimmy Carterovi, který odvážně prosazuje mezinárodní politiku očištěnou od politikaření, politiku vycházející ze srdce a z toho, co je správné podle Nejvyššího zákona. Carter je tak svěžím závanem větru, že náš unavený svět neví, co si s ním počít.“
Z dalšího textu Američanovy knihy:
„--- prezident Carter, který přesvědčil vašeho pana Begina a pana Sadata, aby uzavřeli dohody, o jakých se předtím nikomu ani nesnilo, a který dlouho po svém odchodu z prezidentské funkce zabránil mnoha násilným konfrontacím tím, že prosazoval tuto prostou pravdu: Názor každého stojí za vyslechnutí. S každým je třeba jednat důstojně.“
~
Dál z životopisné knihy prezidenta Jimmyho Cartera. Kdysi mi nabídla, co důležitého si zapamatovat, zaznamenat o jejím autorovi.
Život ve víře - Vzpomínky a zkušenosti - Jimmy Carter [2] (V knize se nenacházela žádná poznámka o zákazu využití, citací nebo podobných příkazů. Některá slova z knihy zdůrazňoval autor tohoto příspěvku.)
O Alexanderu Dubčekovi věděli jeho blízcí spolupracovníci, že byl každým coulem politik. Jimmy Carter ve světovém měřítku:
ZÁSADY MÍROVÝCH VYJEDNAVAČŮ
1. Snažte se přimět mezinárodní společenství a všechny znepřátelené strany k přijetí základního předpokladu, že užití vojenské síly je až poslední možnost.
2. Nevměšujte se do probíhajících vyjednávání. Pokud můžete působit pouze na neoficiální úrovni, nabídněte nezávislé zprostředkování.
3. Pečlivě si prostudujte historii a příčiny sporu. Osobně poznejte důležité vůdce a občany postiženého národa, abyste si získali jejich důvěru.
4. Vyhledávejte pomoc jiných zprostředkovatelů, zejména těch, kteří jsou v regionu známí a respektovaní. (V Africe se, např., spojujeme s význačnými státníky kontinentu.)
5. Buďte připraveni na cestování mezi protivníky, kteří se nemohou nebo nechtějí setkat.
6. Snažte se všemi dostupnými prostředky ovlivnit jedince, kteří problém vyvolali. Při vytváření nátlaku na válčící strany využijte média.
7. Projevte ochotu setkat se se všemi důležitými osobami, dokonce i když jsou v izolaci nebo je ostatní strany a organizace odsuzují.
8. Před zapojením Američanů do rozhovorů o citlivých mezinárodních otázkách si vyžádejte souhlas Bílého domu.
9. Trvejte na dodržování lidských práv, mezinárodního práva a přijatých závazků.
10. Ochotně vyslechněte vysvětlení a požadavky obou stran, i když vám připadají nepřijatelné nebo nerealistické.
11. Dbejte na to, aby každý ústupek byl vyvážen nějakým ziskem. Obě strany musí mít pocit, že dosáhly vítězství.
12. Říkejte pravdu, i když to může zpomalit jednání. Důvěru obou stran si zprostředkovatel získá jedině naprostou upřímností.
13. Bez ohledu na výsledek buďte připraveni na kritiku.
14. Přijměte riziko nesnází nebo neúspěchu.
15. Nikdy si nezoufejte, ani když situace vypadá beznadějně. s.144
~
Peníze, majetek jsou nám sice potřebné, ovšem mohou nabourávat pověst křesťanství – viz prezidentův výklad:
Zdá se, že v USA dnes roste propast mezi 2 křesťanskými proudy. Na jedné straně stojí lidé přesvědčení o tom, že křesťanství svým přívržencům zajistí materiální zisky. Takové církve slibují členům pohodlí, bezpečí, finanční zajištění a prestiž a jejich evangelizační úspěchy jsou působivé. Mnohé sbory se angažují ve veřejných záležitostech a stávají se důležitou politickou silou.
Na druhé straně jsou ti, kdo za základní prvek křesťanství považují službu chudým, zavrženým a lidem bez domova. První skupina je považuje za ne dost křesťanské a občas o nich mluví jako o „sekulárních humanistech“. s.38
Na rozdíl od jiných věřících nepokládám pacifismus za nedílnou součást křesťanství. s.94
Když jsem se dozvěděl, že před první světovou válkou nesměly v USA v neděli jezdit vlaky, překvapilo mě to. Až do druhé světové války se v neděli nehrál baseball. s.123
K výchově budoucího prezidenta. Jeho vzpomínka na otce rodiny, o vlastnosti, zjištěné až při jeho odchodu:
Otcova dobročinnost překvapila mě i zbytek rodiny. Téměř nic jsme o ní nevěděli a dozvídali jsme se o ní až těsně před pohřbem a po něm. Ředitel školy nám řekl, že když se blížil konec školního roku a některý ze žáků nejvyššího ročníku neměl pro tuto příležitost dostatečně slavnostní oblek, otec mu jej koupil. Také se ukázalo, že tatínek téměř 20 let posílal jedné rodině z města každý měsíc šek na 25 $, protože manžel a otec zemřel. Tehdy to bylo dost peněz. s.44
Bojovnost patřívá víc mladým národům, například Američanům. Jestliže však představitel tlumí násilí takového státu, pak se mu to nemusí dobře dařit. Vždyť státy pokračují těmi způsoby, kterými vznikly – TGM.
V listopadu 1979 obsadili íránští bojovníci americké velvyslanectví a zajali 66 Američanů. --- Vážně jsme uvažovali o vojenské akci, s níž by národ pravděpodobně souhlasil. Vydat rozkaz k útoku by pro mě bylo snadné. Uvědomoval jsem si ale, že by rukojmí mohli být mučeni nebo povražděni. ---
Ačkoli nový režim brzy propustil několik rukojmích, 52 jich zůstalo v zajetí až do konce mého funkčního období, což jednoznačně poškodilo mou pověst vůdce a podle názoru některých i sílu a prestiž USA.
V dubnu 1981 jsme se neúspěšně pokusili rukojmí osvobodit. Podle mých rozkazů nemělo dojít k vojenskému střetu a krveprolití, ale při tragickém incidentu zemřelo osm Američanů. Nakonec se intenzivním vyjednáváním v průběhu posledních tří dnů a nocí mého funkčního období, během nichž jsem se vůbec nedostal do postele, podařilo dosáhnout vytouženého cíle. 20.1.1981 v 10.00 byli všichni rukojmí v letadle na teheránském letišti. --- Tou dobou už jsem několik minut nebyl prezidentem. s.97
Rozdělit evropské společnosti tak, jak to církev po staletí, po tisíce let vyžadovala a dodržovala, to v Americe odmítli. Dlouhé rodokmeny neměly v zámoří evropskou roli.
Místo toho se dělení občanů – nový feudalismus – objevil a to podle majetku. Ovšem zde už bylo možné, aby schopný Musk nebo nápaditý Zuckerberg se vyhoupl ve společnosti nahoru, dopředu. A i mnoho dalších pracovitých, chytrých nebo vychytralých se dostalo k většímu majetku. Tím i do popředí tamní společnosti.
Společnost se stále více rasově a ekonomicky polarizuje. Jednou z příčin je mínění mnoha chudých občanů a příslušníků národnostních menšin, že základní systém spravedlnosti a práva neměří všem stejně. s.103
Pokud zákony stanovují a prosazují nejmocnější členové společnosti, z lidské přirozenosti vyplývá, že takovými zákony ospravedlňují a chrání své zájmy. To se stává příčinou mnoha křivd. s.105
V dalších odstavcích Carter odmítal trest smrti, obnovený roku 1977 Nejvyšším soudem USA po 13 letech. Před desítkami let napsal:
Na smrt nyní čeká více než 3.000 Američanů, mezi kterými je většina chudých, mnoho mentálně zaostalých a nepoměrně větší počet černochů. Je zarážející, že od roku 1976 jich bylo přes 50 propuštěno, protože se po vynesení rozsudku smrti ukázalo, že jsou nevinní. s.107
Politiku v knize nepředstavoval právě jen podle křesťanství, které lze hodnotit dle Vatikánu, dle evangelíků, dle pravoslaví a dalších, menších. Nýbrž nesmlouvavě, jistě v souladu s Ježíšem:
Kdybychom trvale prosazovali mír, mocná a obdivovaná Amerika by měla nepředstavitelně blahodárný vliv v problematických oblastech a dokázala by odvrátit a vyřešit zbytečné válečné konflikty. Mnoho politických (nikoli nutně vojenských) vůdců tyto myšlenky odmítá jako slabošské, naivní a přehnaně idealistické. Při práci pro Carterovo centrum se však setkáváme s lidmi ve válkou sužovaných regionech a víme, že si přejí, aby se silná Amerika zasazovala o mír. Takový zásah by byl často neúspěšný a dokonce politicky nepopulární, ale mírové úsilí souvisí s našimi ideály a morálními hodnotami: lidskými právy, svobodou, demokracií a bojem proti lidskému utrpení. I když bychom se snažili nadarmo, výrazně by se zlepšila naše pověst a Amerika by měla větší vliv v oblastech, které nám momentálně nejsou přátelsky nakloněny. s.127
Příliš často zaměňujeme evangelizaci pouze s hlásáním zvěsti o Kristu, ačkoli k této službě patří také mírnění útrap, prosazování harmonie, úcty a partnerství a sdílení života s ostatními. s.155
Jednat s protějškem máme tehdy, když jsou rozpory – a ne sdělit: s nimi se setkávat nebudeme, protože máme navzájem odlišné názory. To je na hlavu postavené: při setkání si chceme navzájom přitakávat?
Názor na jiný přístup, než kterým se Spojené státy obvykle vyznačují:
Je správné odmítnout s utlačovateli jednat a uvalit na jejich země sankce nebo obchodní embargo? Tato varianta vede k nedostatku potravin a léků, tedy ke zbytečnému utrpení nevinných. Diktátor a jeho rodina nestrádají, neboť si zajistí vše, co potřebují. Kromě toho se vládce někdy dostane do role hrdiny, který zemi chrání před americkým obrem, a všechny nedostatky režimu svede na embargo. Takový byl výsledek naší nešťastné a nedomyšlené politiky vůči Kubě. s.133
Dál přiznání, jak snadno člověk silně nábožensky zaměřený, sám určuje, co by mělo být. Když se to nezdaří, může být zdrcený.
Ono totiž na chod světa sleduji víc vlivů, než o kterých učí Bible. Je snad překvapivé, že duchovní poznání se vyvíjí, například probíráním cizích vlivů a vlastních zkušeností? Takový vývoj občerstvuje poznání - oproti náboženství. Slabinou náboženství bývá jeho malý vývoj v čase. I když dál by bylo třeba upřesnit, jak se v neměnnosti naopak nachází kus jeho síly.
Například až poslední desítky let Vatikán pochopil, jakou chybu udělal ke konci 19. století. Jen udržoval staré pořádky – feudální rozdělení lidí. Tihle rozhodující, tihle podřízení, a často v bídě. Takže o dělníky, s pracovní dobou 12 hodin denně, se začali starat socialisté – obvykle bezvěrci.
Ježíš se o podobné staral: doporučoval vykoupit člověka. To neznačilo nějak mu zajistit nebe. Nýbrž dát mu svobodu, jeho odkoupením od otrokáře.
Až do roku 1966 mi skoro všechno vycházelo. Toho roku jsem se však, po mnoha modlitbách a sebezpytování, rozhodl kandidovat na úřad georgijského guvernéra. Nakonec mě porazil zarytý segregacionista, jehož symbolem se stala násada od krumpáče, kterou používal k odhánění černých zákazníků od dveří své restaurace v Atlantě. Nemohl jsem uvěřit, že Bůh nechal takového člověka zvítězit nade mnou a stát se guvernérem našeho státu.
Nebyl jsem zklamán pouze výsledkem voleb. Rozčarování se týkalo i mé náboženské víry.
„Moje politická kariéra skončila, Ruth! Nechci jenom pěstovat buráky, prodávat hnojivo, čistit bavlnu a sledovat, jak mi roste bankovní konto. Nemám teď kam jít! Bůh mě prostřednictvím toho hlasování odmítl.“ s.183
--- Ruth mě požádala, abych udělal něco mimořádného, něco naprosto vzdáleného mému obchodu a politice. Nevěděl jsem, co by to mělo být, ale krátce nato mě požádalo baptistické bratrstvo, abych jel jako laický svědek na misijní cestu do Pensylvánie. Jel jsem a navždy to změnilo můj duchovní život. s.184
--- pastor Baptistické církve v Plains pronesl jednoho rána kázání s názvem: "Kdyby tě zatkli kvůli tomu, že jsi křesťan, našli by proti tobě dost důkazů?" s.188
~
„Peníze podle Cartera znetvořily americkou politiku. V den, kdy Carter odešel z prezidentského úřadu, se zapřísáhl, že nebude vydělávat na tom, že byl prezidentem.“ [3]
~
Původně, před rodinným podnikáním s pěstováním arašídů byl námořním důstojníkem. Sloužil na ponorce. Později studoval, aby mohl pracovat na ponorce jaderné. K tomu nedošlo. [4]
~
„Navzdory oficiálnímu narativu byl Jimmy Carter inspirativní osobností až poté, co opustil prezidentský úřad. Když byl americkým prezidentem, posílal ve velkém zbraně a munici ---“ [5]
~
Zdroje:
[1] Hovory s Bohem II. Neobvyklý dialog - Neale Donald Walsch. Vyd. Pragma, 1999 Praha
[2] Život ve víře - Vzpomínky a zkušenosti. Jimmy Carter Pragma, Praha 1997. Orig. 1996
[3] Jimmy Carter: "Nikdy jsme neshodili jedinou bombu. Nevystřelili jsme jediný výstřel. Nikdy jsme nešli do války." 11. 9. 2011
blisty.cz
[4] Jimmy Carter –
wikipedia
[5] Kontroverzní dědictví Jimmyho Cartera: Prezident Carter podporoval diktátory a masové vraždění -
Daniel Veselý